Kameru a klapku jsme opět vytáhli, když jsme se pustili do projektu Knorr-Bremse Business Services (pro kontext si můžete přečíst náš dubnový článek). Teď jen stručně: nabídku pro zaměstnance jsme z části stavěli na šéfech nově vznikající firmy – zjišťovali jsme, jaké jsou jejich plány, jak vnímají projekt, proč vlastně kývli na nabídku stát se managerem v libereckém Business Services, jaké lidi k sobě do týmu chtějí, co jim mohou nabídnout a jak přistupují k vedení kolegů.

Jejich odpovědi nám posloužily k další práci a jedním z výstupů, které používáme v celé kampani (např. web, LinkedIn, Facebook), jsou právě videomedailonky šéfů jednotlivých oddělení, ředitele celého Business Services a také jednatele českého Knorr-Bremse.

Opět jsme do toho šli s tím, že nám jde víc o autenticitu, než o nominace na Oscara za hlavní ženskou a mužskou roli. Chtěli jsme však zároveň do videa dát i obsah, který nebude jen shlukem otřepaných frází.

Jak to bylo na place?

Vzhledem k napnutým deadlinům jsme museli natáčení udělat ve stejném termínu jako samotný rozhovor pro celý HR marketingový projekt. Co to pro filmmakery znamená? Prostudujete si všechny dostupné informace o B2B firmě, připravíte si scénář rozhovoru (základní okruhy otázek), v hlavě si srovnáte základní hypotézu, co by se tam ve výsledku asi mělo objevit, naložíte techniku a vyrazíte pod Ještěd, kde máte na tři hodiny volnou zasedačku, abyste z dotyčného člověka (kterého jste před tím viděli akorát na fotografii) získali dost informací pro celý projekt a taky rovnou natočili video.

Prostě trochu punk, ale ne zase žádná divočina. A to z pohledu nás, kteří jsme videa připravovali, tak lidí z Knorr-Bremse, na něž jsme nevybafli s kamerou, aby nám z patra řekli něco zajímavého na kameru bez jakéhokoli avíza.

Řekněme, že jsme s prvním člověkem začali v 9 hod. ráno. Program jsme si rozdělili podle tohoto klíče:

9:00 – 10:30 úvodní rozhovor

10:30 – 11:00 focení, natáčení v kancelářích Knorr-Bremse a příprava otázek

11:00 – 12:00 natáčení videmedailonku

Úvodní rozhovory proběhly naprosto hladce, poté však začalo přituhovat. Museli jsme se rozdělit, fotograf/kameraman musel naši videomedailonkovou hvězdu vyfotit a natočit přímo v práci (potřebovali jsme stopáž, která nám ukáže, jak to v Knorr-Bremse vlastně vypadá a čistě technicky: poslouží nám k prostříhání videa), scénárista si souběžně musel rychle projít své poznámky z rozhovoru, pustit si příslušný záznam z diktafonu a dát dohromady scénář pro natáčení medailonku. Půlhodinka byl poměrně šibeniční termín, ale s dostatečnou přípravou se to zvládnout dá. Cílem totiž nebylo sepsat brilantní text vyšperkovaný přechodníky, ale dát dohromady to nejzajímavější, co v předchozí hodině padlo, a vložit do toho trochu systém. Pak jen rychlé kafe, nastavit si kameru, mikrofon a světla, probrat návrh scénáře – otázky a odpovědi – domluvit se, co by mělo na videu padnout, a šli jsme točit.

Punk s lidskou tváří funguje, ale má své limity

Lidé se liší, nelze generalizovat, ale kamera obvykle působí jako blok. Někdy šlo natáčení hladce, jindy to drhlo a museli jsme několikrát opakovat. Záleželo na zkušenostech s vystupováním před kamerou, na únavě a z velké části i na tom, s kým jsme prostě měli na place čest (Pokud byste měli zájem o nějaký teoretický přesah, zajímavá je v tomto ohledu například systematizace lidí podle jejich sociálních potřeb – status, jistota, autonomie, vztahovost, férovost –, která popisuje třeba i situaci, kdy narychlo připravený scénář někomu problém příliš nedělá, pro jiného je to spíš brzda.).

Výsledná videa si můžete prohlédnout v odkazech pod článkem.

Opět se nám vyplatilo pojmout scénář spíš jako vodítko. Velmi důležité je vyhradit si čas na to, abyste s člověkem před samotným natáčením prošli otázku po otázce a probrali, co by tam zhruba mělo padnout. Je potřeba přemluvit ho, aby to řekl svými slovy – může to znít triviálně, ale tak to doopravdy není, obzvlášť v situaci, kdy má za sebou už dvě hodiny poměrně intenzivní práce. A naprosto zásadní je, abychom odbourali stres. Postprodukce je sice mocná, ale co si jako filmmaker na place neodedřete, to nemáte.

Pokud vám hoří termíny a chcete natočit videa, která budou autentická a zároveň i bez frází, metoda punku s lidskou tváří funguje.